Takhle mě ještě neznáte

Ten set se jmenuje Break King. Je to převážně brekabeat.

Už je tomu hodně dávno, co jsem internet obohatil o nějaký ten svůj setíček.
A protože mám poslední dny nějaké zvláštní období, kdy se mi všechno daří, tak letos poprvé (k nevíře) jsem si našel čas a házím k poslechu opět něco netradičního.

Překvapeni budou moji příznivci i odpůrci, protože to je tentokrát něco úplně jiného, než co byste odemě normálně očekávali. Tentokrát jsem oprášil breakbeatové a dubstepové desky (zastoupené ve větší míře) a… ano i nějaké to vrzání, skřípání a prznění popových hitovek jsem si přeci nemohl odpustit :) Kdo má hudební přehled, jistě poznává vzácné oldskool výlisky s několika novinkami a remixy legendárních tanečních hitů (např. Prodigy nebo KLF) a taky trochu toho úchyného break-electra.
Kdysi mi někdo říkal, že se tyhle styly špatně prolínají, já vám chci dokázat, že když se chce, tak jde všechno :)

Někomu to může připadat chvíli hrozně pomalé, za chvíli zase pěkný mashup. Můžu vás ale ujistit, že je ta hodina a necelých 10 minut pořád na stejné rychlosti bez nějakých výraznějších výkyvů. To je jen zdání díky tomu, že se tam střídá hodně odlišných hudebních stylů.

Zároveň to je takový test record stále těch samých hrotů, jako před dvěma lety, kdy jsem nemohl udělat kloudný záznam. Soubor je proto ve 192kbps. Malinká „opotřebovanost“ tam je znát (taky jsem to nechtěl moc kotlit, aby to zase neprskalo), ale není to nic hrozného a myslím si, že ještě jeden rok šmrdlání snesou, pak porovnám kvalitu zvuku a možná vyměním hroty :)

Zapomenutá historie DJingu

Tuhle jsem si potřeboval ujasnit některá historická fakta z hudebně zábavní oblasti a vzpomněl si na jednu velmi povedenou webovou aplikaci, kterou britský Yahoo zveřejnil v roce 2006 ke stému výročí vzniku Djingu.
Ať jsem hledal jak chtěl, nikde nebyla k nalezení, resp. na původních odkazech si v lepším případě můžete koupit knihu, v horších jen hledat dál. Po krátkém googlení (a yahooování) mi došlo, že to bylo opravdu asi pouze ke stoletému jubileu (název 100 Years Of The DJ tomu odpovídá) a velmi brzy byla tato vynikající aplikace odstraněna, včemž mě utvrdil archive.org, kam jsem se v zoufalosti nakonec obrátil.

Takže dnešní tip na zajímavý web nebude přímý link, ale krkolomný odkaz na archiv, ze kterého si vyberte libovolné dostupné zaarchivované období (měly by být všechny stejné).

http://web.archive.org/web/*/http://uk.launch.yahoo.com/100-years-of-the-dj/index.html

Hodí vás to do roku 2006, kde je pak hezky roztříděný pohled na celou 100 (dnes už 104) letou historii živého pouštění hudby posluchačům. Pokud vás zajímá jednotlivé odvětví nebo hudební styl, můžete si ty ostatní odfiltrovat a získat tak ještě lepší přehled pouze o tom, co vás zajímá.

První gramofony se začaly masivně rozšiřovat už na konci 19. století. To sice s DJingem spojitost má, ale tou dobou to ještě nikdo nemohl tušit. Jako vůbec první disc-jockey je považován Reginald A Fessenden, který na Štědrý den roku 1906 poslal rádiovým signálem pozdrav lodím plujících Atlantikem. Hrál na housle, zpíval a četl z Bible. Následující rok už měli první rádiové vysílání v New Yorku a v roce 1922 začíná vysílat také první BBC. Roku 1937 začíná John Cage blbnout s gramofonem a asi přemýšlel nad něčím velikým :) V přehledu je ale zapomenuta poznámka o tom, že během druhé světové války na bitevních lodích působili armádní pouštěči, kteří měli za úkol bavit posádku v těžkých válečných časech. Pro armádu bylo rozhodně výhodnější poslat chlápka s kufry místo celé kapely. První zmínka o používání dvou gramofonů k plynulému přechodu skladeb bez mezer pochází ale z roku 1947, to dotáhl k dokonalosti až Bob Casey v roce 1955.
I tak se disc-jockeyové ještě poměrně dlouho vezli na rádiových vlnách, převážně díky množství pirátských rádiových stanic a volných frekvencích v éteru. Ta pravá hudební a technologické revoluce se začala odehrávat až v poválečných letech a trvá vlastně dodnes, jak můžete sami zjistit pohledem na časovou osu na již neexistující stránce Yahoo Music.

100 years of dj (1906-2006)

Kekel v novém kabátku

Původně se měl tento blogísek převléknout až při příležitosti 100.000 návštěvy, ale nějak mě to přepadlo o něco dříve, takže to bude k výročí blížící se 90.000 kdy se z temné, nudné a depresivní šedi převlékl do… ehm trochu jiného odstínu :) Na změnu vzhledu po více jak dvou letech můžete mít různé názory, určitě mi ale dáte za pravdu, že to nelze měnit jako spodní prádlo. Trenky musí ještě alespoň rok vydržet a tenhle theme už pomalu začínal svědit a návštěv poslední dobou ubývalo možná právě kvůli zápachu. Proto je potřeba dát nový papír, protože tahle rulička toaleťáku se už hezky dlouho protáčela na prázdno :)starej kekel

Podotýkám, že nejsem (a nikdy jsem nebyl a asi ani nikdy nebudu) grafik, takže mi s tvorbu hlavičky bleskově pomohl zkušený grafik Seeker, čímž mu patří obrovský dík následovaný doporučením na všechny strany :)
Navymýšlel jsem si hromadu blbostí a pořádnou roztříštěnost (prostě kekel) čímž jsem mu práci nijak neusnadnil, ale Seeker si s tím poradil na výbornou v rekordně krátkém čase.
Ani za nic se nevzdám tmavé, protože tmavá je úsporná, nesvítí tolik pixelů a déle vydrží baterka. Takže se toho vlastně tak moc nezměnilo, akorát trochu přibylo a kdybyste někde narazili na nějaký problém, neprodleně jej hlaste v komentářích. Textura na pozadí je z http://www.brusheezy.com/Patterns/1427-Skull-Patterns chtěl jsem něco příhodného na téma Kekel a tohle vypadalo ze všech možných sice nejlépe, ale celkem morbidně, tak jsem to ještě trochu doupravil, potahal hejblátkama, aby to tak nerušilo a s největší pravděpodobnost ji později vyměním, až bude příležitost ukrást tu správnou…

Když jsem před dávnými časy volil struktury a layouty pro jiné weby, strašně mě iritovaly návrhy s obrovským záhlavím, giantickým (naprosto zbytečným a zpomalujícím) obrázkem a nevyužitou plochou v horní části, kdy se samotný obsah a text zobrazil až po odrolování kolečkem myši. A opravdu rostu z toho, když na takovou stránku někde narazím, proto stále všem říkám: „pamatujte, že dneska dostane každej blbeček k sekačce netbook a hádejte jakou bude mít obrazovku?“ Statistiky mluví jasně, největší podíl návštěvníků vlastní notebook nebo něco ještě menšího, majitelé větších uhlopříček nepředstavují ani 25%, proto se musí vzhled přizpůsobit většině.
Samozřejmě že se do konečné grafiky nedostaly všechny moje nápady ani sám jsem nechtěl tolik morbidní téma (max pár kapek krve), ale takový ten ušlechtilý kekel bordel nakonec vypadá taky hezky :)

Nepodařilo se mi to uspokojivě počeštit a defaultní CZ WordPress tomu moc nepřidá. Kdesi jsem četl chytrou poučku „Buďto pořádně přeložený theme, nebo vůbec“, takže může to s vámi občas komunikovat jako Mekky Žbirka, protože to zůstalo raději celé tak jak to přišlo a snad později to ještě doladím, protože musím svůj čas taky někdy marnit farmaření na stupidbooku žeano :)

Nech sa páči

PS: Jo a komentáře podporují Gravatary ;)

Konečně pořádnej matroš

Dnes se budu opět rozplývat nad jednou černou plackou a tlouct hlavou o stěnu, proč jsem si nekoupil dvě.
Celý desetikilový štousek battlovek stojí zahanben v koutě, protože ho nahradila jedna jediná deska, se kterou si v posledních dnech dokonale vystačím.
Je to tak, řeč je o desce Monkey Scratch jakožto druhého počinu labelu Like Dat Records, která je doslova nabitá tím nejužitečnějším a nejkvalitnějším materiálem, že jsem jeho komplexnost, obsáhlost a užitnost ani ještě pořádně nedokázal ocenit, pojmout a zpracovat a to už ji nějaký ten měsíc vlastním.monkey scratch

Strana A stylově pojatá do Dancehallu a Reggae (některé úryvky právě z této strany používám jako SMS tóny) a strana B zaměřena na hip-hop a funk. O to více je unikátní, protože drtivá většina battle vinylů je určena pro hiphopery, sem tam na těchto deskách narazíte na nějaký minimalistický funk nebo breakbeat. S ragga materiálem jsem se na battlovce v takovém rozsahu ještě nesetkal.

Monkey Scratch toho ale obsahuje překvapivě mnohem víc, než jakýkoli jiný battle vinyl v mojí sbírce a ani nemá „SkipProof“ pasáže a tím se dostává místo pro mnohem více zvukového materiálu. Tahle deska zádné SkipProof opakovačky vlastně ani nepotřebuje, protože je tak poctivě vylisována, že jehla v drážce za zběsilého šmrdlání prostě drží i při přítlaku 2,8g a dobře zvoleném antiskatingu.

Kouzlo a dynamika vinylu se pochopitelně projeví i na tomto vzácném výlisku, protože tu nejsou jenom scratchovací samply, ale příjemné výborně namasterované skladby s precizními beaty a melodie s vynikajícími akustickými prvky z obou zmiňovaných hudebních stylů, které velmi mile překvapí a výborně se hodí jako podkres pro scratchovací freestyle, ale také se samozřejmě příjemně poslouchají samostatně.

A pokud bych se měl rozepsat o samplech a jednotlivých (pa)zvucích, tak na hiphop side nesmí chybět nejrůznější nadávky, popěvky, vzdechy, sexistické narážky, výkřiky a povzbuzující hlášky příhodně se hodící pro battle scratching a u některých se prostě musíte pousmát. Závěr A strany je zakončen ukázkami nejrůznějších hudebních nástrojů od strunových přes dechové a perkuse až po nejtemnější hardcore elektronické bassline, přefiltrované a vyechované zvuky a sirény, části a úryvky mnoha vokálů a kytarových riffů, smyček a amenů z nejrůznějších písniček a skladeb…
B strana má podobný koncept, jenomže reggae je úplně jiná liga, to je úplně jiný sport, takže vedle několika příjemných houpavých dancehallových melodií tu nesmí chybět vlivné přivítání na Jamaice, nespočet rastamanských hlášek, jejichž zlomek možná máte v mobilu následované zvuky sirén, klaksonů, efektů, raket, přebíjení brokovnice, ding-dongů, činelů, bublajících elektronických ruchů, sci-fi motivů, šveholení, reversů, bláznivých hvizdů, alarmů a dalších a dalších. To celé podtrhují nejroztodivnější breaky, ameny a beaty zakončené klasickou industriální sirénou.

Nejlepší na tom všem je, že když se vám něco takového dostane na talíř, tak si s tímhle vším dokážete vyhrát, vyblbnout a jen tak to neomrzí. Pokud ovšem nemáte čímsi prolitý a zatuhlý crossfader, jako já v pátek, tak se zmůžete maximálně na cutting a opakované smyčky.
Nedá mi to a tuhle desku musím mít ještě jednou. Proč? Protože to je ideální deska pro juggling :)

Jesse Ventura – 11. září CZ titulky

Jesse Ventura jako bývalý profesionální wrestler, veterán Navy Seals a americký guvernér se opět pokouší dostat na televizní obrazovky, k čemuž mu napomáhá miliardář Donald Trump prostřednictvím své televize TruTV.
Prozatím sedmidílný seriál Conspiracy theory z konce roku 2009 se v každém díle zabývá závažnými a utajovanými skutečnostmi, které jste se nikdy neměli dozvědět. První díl se zabývá systémem HAARP na Aljašce, druhý(tento) díl je o 11. září, třetí díl o Globálním oteplování, další díly pojednávají o skupině Bilderberg a tajných projektech americké vlády na ovládnutí lidské mysli a jakým způsobem vláda v USA sleduje své občany a usiluje o globální policejní stát.

Protože to je vlastně seriál, měl jsem trochu problémy překousnout, jakou formou jsou tyto dokumenty natočeny, nicméně v tomto díle byla „vyšetřovacím týmem“ odhalena všechna podstatná fakta dokazující nesmyslnost a překroucenost oficiální vyšetřovací zprávy během necelých 45minut a ne dvou hodin, jak by bylo zvykem u podobných dokumentů… Ostatně seriálová kriminálka má také nějaký scénář, podle kterého se natáčí a útoky 11. září byly také podle amerického scénáře, o čemž se tento díl snaží přesvědčit.
Natočit takový dokument plný závažných faktů tímto stylem má přesto své výhody, protože je tak lépe stravitelný pro idiotské tupé ovečky, které stále věří lžím z televizního (nebo rádiového) zpravodajství a efekt se bezpochyby dostavil, protože první díl seriálu Conspiracy theory sledovalo 1,6 miliónů diváků.

Další test vašich uší

Nedám si s tím prostě pokoj. Všichni by měli znát kondici svého sluchového aparátu a po testu hudebního sluchu a jiného podobného testu, je tu ještě jedno velmi jednoduché a pokud nezačnete hned od horních 0dB, tak i bezbolestné klikátko, díky kterému si otestujete svou fyziologickou poslechovou křivku.

Na australské The University of New South Wales funguje fakulta Music Science, která se zabývá akustickými a hudebními nástroji, fungování uší a hlasu, psychologického vlivu melodií, zvuků a ruchů, čmáráním grafů, vzorečků a podobných věcí. Dali taky dohromady tento test:
www.phys.unsw.edu.au/jw/hearing.html




Může být trochu sporná kvalita zvukových ukázek i kvalita samotné zvukové karty v počítači, ekvalizérů (pokud máte, doporučuji vypnout) a vlastně i sluchátek, ale buďme rádi alespoň za to. Na stránkách se doporučuje začínat ve spodní části sloupce 1kHz (taky se vám k tomuto zvuku asociuje monoskop?) pokud možno v naprosto tiché místnosti. To nebývá zpravidla možné a pokud test spouštíte někdy v noci, tak vás pravděpodobně bude rušit už jen větráček počítače. Kupříkladu při mém testování mi za okny troubilo auto na frekvenci přesně 375Hz, což mě nejprve trochu zmátlo, ale pak potěšilo, protože jsem si zvuk toho klaksonu mohl najít na stupnici :)

Postup testu je takový, že si nastavíte na 1kHz referenční hlastitost „tak akorát“ a podle této zvolené hlasitosti si vlastně naladíte ostatní frekvence aby vám pocitově všechny hrály stejně nahlas.
Dostanete tak charakteristiku slyšení vašich uší.
Na obrázku je moje poslechová křivka, referenční úroveň jsem zvolil -45dB a jistě bude zajímavé si tento test udělat po koncertu ATR a příští týden po další páteční akci:)
sound test

Můj příští notebook

Přestože je moje stávající Vostro 1220 po všech stránkách naprosto vyhovující a doposud jsem na něm nenašel jedinný závažnější nedostatek, už nyní mám jasno v tom, jak by měl vypadat počítač, který si chci pořídit, až Dell nebude.

Bleskovka na zive.cz o 25nm SSD discích s kapacitou 600GB je krásnou hudbou budoucnosti a ta jednoho dne bude určitě rozeznívat (tichem) můj počítač.

S 12″ notebookem jsem se naprosto dokonale skamarádil a rozměrově vyhovuje v každé příležitosti a proto budu při příštím výběru preferovat tuto velikost, případně 13″ alternativu (ale ta už se mi asi nevejde na knihu formátu A4 do postele a vůbec, kdo by si chtěl tahat do postele třináctku když dvanáctky jsou lepší?:))))
Rozhodně chci zůstat u konceptu notebooku, pilule… tedy tablety jsou poněkud nepraktické a když už by nebylo zbytí, tak tedy notebook s otočnou obrazovkou s využitím přístroje jako tablet. Ale to není podmínkou, důležité je, aby to mělo HW klávesnici a nevážilo víc jak 1,5kg.

Kritéria v konektivitě budou 3 nebo více USB 3.0 portů nezbytné, neuškodil by ani FW port nebo eSATA a dobrý přístup k tomu 600GB SSDčku abych ho kdyžtak mohl vyměnit za 3TB a samozřejmostí jsou čtečka paměťových karet a bezdrátové technologie WiFi, BT3.0 nebo jejich nástupci…
Vzhledem k velikosti přístroje bude nutnost připojení externího monitoru pomocí HDMI nebo jiné budoucí technologie, případně naprostá wireless komunikace se zobrazovací jednotkou. Na stávajícím Vostru je pouze VGA konektor a to je jediné drobné mínus celého stroje. VGA měla i moje první 486ka a to už je dobrých 15 let. Každopádně je vidět, že je to stále dobré a použitelné rozhraní, když se sice už moc nepoužívá, ale vydrželo dodnes. Uvidíme, jestli současné HDMI vydrží alespoň tak dlouho, co VGA :)

Když už jsem nakousnul zobrazovací jednotky, tak se musím zmínit i o grafické kartě a vykreslovacích schopnostech. Když přes to VGA připojím FullHD monitor ke svému Vostru, tak už některé efekty Compiz Fusion grafika neumí plynule(minimalizace okna, přepnutí na jinou dvoj-plochu…), tady bych se do budoucna ničeho neobával. Rozhodně nebudu notebook používat na hry, na druhou stranu s 3D technologií se koketuje stále častěji a v blízké budoucnosti bude naprostou samozřejmostí, proto to bude pro grafickou kartu celkem cvrkot, aby dokázala zpracovávat a generovat minimálních 60+60Hz obrazové informace pro levé a pravé oko (bez brýlí pochopitelně-snímač nad displejem hlídá polohu obou očí a podle toho obrazovka vykresluje obraz pro každé oko zvlášť).

3D technologie v současné době vyžaduje také přítomnost BlueRay mechaniky. Tady bych asi trochu váhal, jestli je to skutečně nutnost, protože DVD mechaniku jsem za ten necelý rok na Vostru použil celkem 3x. Poprvé, když jsem instaloval Ubuntu 10.04 a dvakrát jsem pro někoho vypaloval fotky na CD. V budoucnu se určitě 3D filmy budou distribuovat jinak, než na nepraktických optických discích, které se snadno poškrábou nebo ztratí… Ale říkám, že 3D není podmínkou, spokojím se s matným 2D displejem s úsporným LED podsvícením (tedy to co mám teď) a pokud se do té doby prosadí ještě úspornější zobrazovací technologie, tak se nebudu vůbec zlobit.

Po HW stránce to bude pravděpodobně 4-6 jádro úsporných CPU (ne že by mi dvoujádro nestačilo, ale prostě se už nebudou vyrábět) nebo naprosto jiná nová architektura, která udrží ntb v provozu na baterii minimálně 12 hodin. Alespoň 4 GB RAM (to samé jako v případě procesoru – menší jak 1GB by se tou dobou už neměly vyrábět) no a celé to bude pohánět některá svižná linuxová distribuce, případně nějaká Androidí varianta na dualbootu. Nedokážu si totiž představit, že by můj OS vypadal stejně uniformovaně, jako miliony dalších po celém světě a že bych se měl trápit s některou příští (nebo současnou?) verzí drahých, nespolehlivých a nebezpečných mrdkosoftích Windoors (stačí, že se stím balastem musím trápit v práci). Používat dobrovolně Win jako jediný a primární OS je stejné, jako si 1000x přečíst podmínky používání Facebooku a následně si tam založit osobní profil :)[tohle mě napadlo dneska hned po probuzení, tak to číslo berte s rezervou]
Stejně tak nezměním svůj názor na sdílení a ukládání čehokoliv kamkoli mimo vlastní fyzické médium. Tedy v cloudu nebo prostě na cizích serverech chci mít maximálně to, co mám teď. Rozhodně neplánuji věnovat Velkému Bratrovi veškeré svoje dokumenty a data…

U nového notebooku by potěšily takové maličkosti jako např. čtečka otisků prstů (ne že by mi přihlašování na klávesnici vadilo, ale když by tu byla možnost podpisu nebo gesta přímo na displeji…), alespoň nějaký surround zvuk a kvalitní odolné šasi s vlhkuodolnou (ne-li přímo vodotěsnou) úpravou.
Pokud se s cenou vejde do 20 tisíc Kč a bude mít stejné záruční podminky jako Dell (3 roky NBD), bude to důstojný nástupce důstojného notebooku :)

A jak jste na tom vy? Máte nebo plánujete pořídit svůj notebook snů? Nebo raději používáte tablet, mobil, nebo dokonce desktop?

Atari Teenage Riot po deseti letech zpátky

Ačkoli nemám v oblibě masové akce s drahým vstupným, tak po všech těch Evičkách (Pilarová, Farná), rockových, nu-metalových a folkových koncertech přišlo na řadu konečně něco pořádného u čeho bych neměl chybět.
Děje se něco tak výjimečného, že bych si to neměl nechat ujít? Ano, tohle je totiž událost, která se vlastně ani nikdy neměla odehrát a za posledních 10 let v to nedoufal nikdo.

Atari Teenage Riot se po deseti letech dali zase dohromady, aby vyrazili zbořit pár klubů po Evropě. Pražský Abaton nezůstane ušetřen a příležitost být u toho se už nikdy příště nemusí opakovat, proto si do kalendáře zvýrazněte neděli 12. září 2010!

Atari teenage riot

ATR 1999

…a po 11 letech

Mafia 2 dojmy

Mafia 2 nemáte ještě nějaké náboje pane?Nevim čim to je, ale poslední dobou se nikomu nepodařilo vydat hru, která by nezklamala a dokázala zaujmout a pobavit. Ani v případě druhé Mafie se nenaplnilo očekávání (nejen moje, ale i miliónů dalších hráčů) a to, co nám 2K Games předhodili, byl prachsprostý výsměch všem fanouškům titulu Mafia! Na konci prázdnin se ukázalo, že ten poslední odklad byl nutný jenom proto, aby se dobrých 70% ze hry vyškrtalo a zredukovalo. Vývojáři si první Mafií a slibama o dvojce prostě nasadili tak vysokou laťku, že ji museli několikrát posouvat dolů.

Vzpomínám na ty dřívější ukázky a videa z předváděcích verzí hry. Například jedna mise, kde šel hráč pro zbrojní pas, provázející několik dalších miniher s policajtem a zloději, se stealth prvky pro tiché zneškodnění stráží a následná likvidace garáže s luxusními vozy a na závěr únik policii. To a mnohem více bylo z konečné hry vyškrtnuto. Pokud se má tato mise objevit v některém z budoucích DLC, tak děkuju pěkně, ale proč jste to teda presentovali skoro dva roky před vydáním hry? Mafia 2 To policejní auto do vody

Některá pozitiva ve hře ale taky jsou. Po všech stránkách má hra to nejlepší, co měl první díl – atmosféru, cutscény, skriptované drobnosti, jízdní model, hudbu, hratelnost a také různé odkazy na jedničku všude možně po městě nebo v rádiu. Plynulé přechody z interiérů do exteriérů a naopak bez loadingu, pouze krátkým probliknutím jsou odděleny prostory, kde se smí a nesmí používat zbraně. Krycí systém a vůbec skrývání před zraky policie je perfektní. Možná by neuškodil lepší pohyb z krytu do krytu a lepší AI, nejenom protivníků a policie, ale i lidí na ulici i těch v autech. Ještě jsem ale nehrál hru, která by umělou inteligenci měla promyšlenou a fungující. Atmosféru je potřeba vyzdvihnout ještě jednou, protože některé pasáže a scenérie jsou s vynikajícím soundtrackem vážně působivé a dost často po misi jsem se jen tak projížděl po městě a kochal se. Mafia 2 extrémní jízdaGraficky (na PC) je to spíše průměr díky spoustě bugů, opakujících se textur a postav (ten prodavač zbraní kousek dál prodával identickému chlapovi na ulici noviny, mám takový pocit, že mě sleduje a několikrát jsem se s ním kvůli tomu popral) nedodělkům a hlavně doskakujícím objektům pár metrů před autem. Mafia 2 proto není motivací ke shánění postranních dvou monitorů, protože by noční jízda autem byla dost lekací, když by se nasvícená vozovka z míjejícího auta zobrazila až na vedlejším monitoru 8)
Dohlednost by měla být umožněna nastavit přinejmenším tříkrokově, pohled ze střechy hotelu na město bez pouličních lamp a všeho toho bordelu okolo je napoprvé zajímavý, ale napodruhé už ne. Stačí zastavit u křižovatky a sledovat, jak se z jednoho bodu objevují lidi a jdou se o kus dál zase rozplynout. Je rok 2010 a existuje už dost herních strojů (a stále jich přibývá), jejichž kapacita grafiky nebyla v tomto směru využita naplno. Je sice hezké, že hra podporuje 3D zobrazení, ale většina hráčů to v současnosti stejně ještě nemá možnost využít a raději by viděli lepší dohlednost a slušný AA. Mafia 2 duplicitaDodatečné efekty vypadají hezky a když jsem si PhysX správně nastavil, aby se to trochu hýbalo, tak to i celkem šlo, ale ke konci zběsilých stříleček se framerate ustálil na 15 snímcích a na obvyklých 60+ se to znova rozeběhlo až s nástupem filmečku. Zkoušel jsem trochu přetaktovat procesor, ale o moc se to nezlepšilo.
Český dabing nakonec taky nedopadl nejhůře, ale ta laťka, kterou nasadili Vašut s Rychlým v jedničce tady nebyla překonána. Sbírání Playboyů a zatykačů je vpodstatě jediná vedlejší činnost, kterou můžete ve městě dělat a má to být jen taková náhražka za to všechno, co ve hře chybí a přitom bylo slíbeno. Na druhou stranu Empire Bay není tak obrovské město a když se trochu lépe díváte, tak hlavně zatykače nacházíte ve všech postranních uličkách a za zdmi tak podezřele schovaných, že si říkáte, že tam zezadu musí něco být a on tam skutečně visí některý z vývojářů hry. Zločiny, za které jsou stíháni na zatykači se neshodují se skutečností, jejíž výčet následuje: Mafia 2 bug

Hráči byli lákáni na propracovaný a detailní herní svět plný interaktivních objektů – z toho si můžete tak maximálně pustit vodu do umyvadla, zhasnout světlo nebo spláchnout záchod. Klidně bych tohle oželel, kdyby raději místo těchto nepodstatných blbostí dodělali slibované pěstní souboje s různými komby a zbraněmi na blízko, hospodské rvačky (s možností použití flašky, židle, nohy od stolu), kupování vozů (ve hře je můžete jenom krást), až 25 hodin hracího času (místo slabých 10; 12 když to hodně natahujete a zdržujete), vedlejší mise, ukazatel respektu, taxislužba, zasekávající se zbraně, dostihy, vykrádání bank… Engine sice dokáže zobrazit a přirozeně animovat až šedesátku lidí naráz, co je to ale platné, když je hlouček několika desítek postav poskládán z asi 10 modelů, které se několikrát opakují, dokonce mají i stejné oblečení. Zatímco první Mafia byla primárně pro české hráče na PC, druhý díl je viditelně přizpůsoben pro americké idiotské jednoduché mozečky s konzolí.zabili Henryho
Tutorial ve stylu jedničky by na tomto enginu mohl vypadat dost dobře. Místo tutorialu může být prvními kroky ve hře leckdo zaskočen (nemluvě o tom, že takových prvních misí mělo být hned několik a ne jen jedna).

Během sledování příběhu jsem měl dvakrát dost silné tušení, že právě tady měl hráč převzít kontrolu nad Vitem a učinit klíčové rozhodnutí, které by hru nasměrovalo k jednomu ze čtyř alternativních konců. Díky tomu, že je hra a příběh tragicky osekaný a lineární, působí to celé dost nelogicky a zmateně. Pánové v 2K znalí původního a kompletního scénáře si evidentně neuvědomili, že hráč, který nečetl celý jejich scénář v tom bude mít trochu bordel a bude z toho jednoho jediného splácaného konce zklamaný a ne nadšený, jak byli všichni v konferenčním sále…

Abych to zkrátil. Tak jako vždy, i v případě předchozího článku jsem měl pravdu, že by to sneslo ještě jeden odklad, protože Mafia 2 působí uspěchaným a nedodělaným dojmem techdema a ne plohodnotné AAA hry. Naše naděje se teď upírají k šikovným rukám moderů, kteří z techdema Mafia 2 udělají plnohodnotnou a zajímavou hru. Kupříkladu hned po oficiálním vydání se objevil mód zpřístupňující Extrémní Jízdu (která ve hře už byla, ale pravděpodobně ji mělo odemknout některé placené DLC) a také se v současnosti pracuje na neoficiálním multiplayeru…

Jsem zvědav, jak se k vlně negativní kritiky ze strany tuzemských hráčů postaví vývojáři…. Že by zase suše prohlásili, že ty nepovedené věci jsou outsourcované, jako byl třeba vývoj hry na PS3?
Ať je to jakkoliv, 2K Games odemě už nikdy žádné peníze nedostane!