Štítek: radar

Na to pujdu do kina

ApinLeave a comment

Hanebný pancharti / Inglourious Basterds

Druhá světová válka tak trochu jinak. Quentin Tarantino předvádí svůj mistrovský um a přináší zápletku o pěti kapitolách. Tarantinův filmový rukopis poznáte hned v prvních minutách a pokud patříte mezi milovníky jeho filmařského stylu, celé dvě a půl hodiny se budete bavit, podivovat a občas nevěřícně koutit hlavou.

Film staví na surovosti druhé světové války, tehdejších společenských poměrech (nacisti, židi, kolaboranti) a jedné premiéře německého válečného eposu, to vše s mírnou nadsázkou a naplněním očekávání diváka. Opět se tu mísí osudy několika hrdinů s leckdy překvapivými zvraty a nečekanými pointami. Tarantino krmí divákovy základní smysly v kolotoči něšťastných náhod, nebo obrovského štěstí a někdy mistrovskými a někdy slabšími hereckými výkony se snaží v divákovi vyvolat smíšené pocity. Typicky dlouhé scény a dialogy s nádechem černého humoru, úderných point a překvapivých zvratů, které se jistě stanou kultovními a často citovanými, jako u předchozích Tarantinových filmů. Není to žádný krvák (ikdyž pár těch skalpelů a mrtvol by se tu našlo), ani žádný doják a příběh a události ve filmu se tak trochu (zcela) odvracejí od historických faktů. Když to ale přijmete jako součást tohoto příběhu, budete se bavit.

District 9

Nad Johannesburgem se už dvacet let vznáší mimozemská kosmická loď, která ve svých útrobách přivezla miliony kreveťáků, uprchlíků ze své rodné planety, kteří nemají šanci se vrátit domů a proto je musí pozemštané chtě nechtě přimout mezi sebe. Kreveťáci připomínají Dr. Zoidberga a taky trochu hmyz nebo korýše s humanoidním tělem a jak by se ale dalo očekávat, kreveťáci jsou tak trochu jinak stavění a jinak smýšlející tvorové a lidem brzy dojde trpělivost s těmito „nepřizpůsobivými“ sousedy, kteří byli humánně ubytováni v chatrčích v provizorním táboře District 9 a nyní je potřeba je všechny přesunout do nové oblasti, kde nebudou pozemšťanům na obtíž. Wikus van der Merwe je pověřen vystěhováním všech kreveťáků do této nové oblasti a při roznášení příkazů k vystěhování přijde do styku s podivnou látkou, která zapříčiní změny v jeho DNA a náš hrdina se postupně začíná přeměňovat, což mu umožňuje používat mimozemské zbraně a technologie, které v lidských rukách nefungují. Protože je Wikus vlastně jediný žijící exemplář takovéto kombinace lidské a mimozemské DNA, stává se nejcenějším zbožím na této planetě a prakticky veškeré korporace, laboratoře, vědecké kapacity, speciální jednotky a dokonce i překupníci s kočíčím žrádlem se ho snaží dostat.

Režisér Neill Blomkamp tento nízkorozpočtový snímek (pouhopouhých 30 miliónů dolarů) podává z počátku jako dokumentární film a později jako akční sci-fi s předpokládanou gradací akce. Mísení několika různých kamer a pohledů na věc a hlavního hrdinu je zajímavý krok a pro příběh tohoto formátu má rozhodně pozitivní dopad, který přidává karmu a z části zachraňuje místy slabší vizuální efekty. Každopádně tenhle film není žádný hollywoodský trhák s klasickým konceptem a obsazením. Scénář je výborně zpracován, má myšlenku i nápad, je nekompromisní, dotýká se téma rasismu a až na nelogičnost s nevystopovatelným mobilním telefonem to do sebe příjemně pasuje.

Nejlepší invaze mimozemšťanů na Zemi, jakou jste kdy v kinech mohli vidět! Happy end se tentokrát koná jen z části a jisté otázky nebyly v příběhu zodpovězeny, tímpádem se mohou začít objevovat spekulace o možném pokračování…

A prázdniny jsou v pr…

ApinLeave a comment

A prázdniny jsou v prosinci. Teda myslim ty další prázdniny :) Ikdyž pro většinu z nás pracujících to stejně nic neznamená, protože my si neužíváme prázdnin, maximálně tak čerpáme/odčerpáváme/vybíráme dovolenou. A to je zatraceně rozdíl.

Léto pomalu končí, škola začíná a tak by možná stálo za to ohlédnout se, co se všechno dělo.

Tak předně ještě před prázdninami jsem podal výpověď v bývalém zaměstnání a od srpna pracuji u jiného zaměstnavatele na jiné pozici. Chcete vědět kde a co dělám? O tom taky určitě někdy bude článek, můžu snad jen prozradit, že takovou práci by mi záviděl každý, kdo se zajímá o hokej. V práci zažívám všelijaké zajímavé chvíle a setkávám se s různými osobnostmi. Třeba týden před mým oficiálním nástupem se tam přijel podívat prezident republiky Václav Klau(n)s :) Téměř každý den potkávám brankáře Dominika Haška (dneska jsem si z něj utahoval a říkal jsem mu, že se mu nějak zmenšuje hřišťátko, když rolba upravovala led a on se na kousku starého ledu rozbrusloval) a až budou v televizi přenosy z extraligy z pardubického zimního stadionu, tak si na mě vzpomeňte ;)

O prázdninách se vzpomínalo na 40. výročí přistání člověka na Měsíci. Nebo to bylo ve filmovém studiu? 40. výročí měl taky Woodstock.

Proběhlo pár akcí a hlavně v půlce prázdnin vypuklo znova to šílenství okolo jednoho největšího festivalu u nás, který se naštěstí nekonal. Místo toho si freetekno komunita parádně vystřelila z novinářů i ze všech přisírků a blbečků, co si od Czechteku 2009 hodně slibovali a těšili se na ten pořádnej „spirit“.

Pak tu bylo jedno malé bezvýznamné výročí, na které bych si skoro ani vůbec nevzpoměl, kdybych nesledoval statistiky.

Ještě se vrátíme k těm hudebním akcím a vymrdávkám, které slibovali ten „spirit“ a kterých letos hudební scéna zažila až nějak podezřele dost. Některé festivaly letos ani vůbec neproběhly. Krize je krize…

Naučil jsem se novou parádičku, ikdyž tím dost trpím. Když nemůžu používat jeden prst, dělám vracečky druhým, ale i na tom se mi po chvilce udělá mozol. V současnosti mám ještě 3 použitelné prsty, se kterými to jde sice dost blbě, ale rozhodně v tom hodlám pokračovat :)

Taky jsem plánoval nahrát nějaký ten nový setík. Mělo to být něco ve stylu Diskkosmash (který svého času slavil velký úspěch u posluchačů i kolegů djů), dokonce jsem si tak nějak už vybíral desky, co bych prolnul, ale nakonec z toho sešlo. Prostě nebyl čas a nálada…

Dneska jsem se dozvěděl velmi zajímavou a potěšující věc. Právě dnes skončil v mém bývalém zaměstnání ředitel, kvůli kterému jsem odtamtud odešel já a kterého jsem poslední tři měsíce slušně diplomaticky posílal doprdele :) Došlo na má slova, už konečně zjistil, že to není člověk na správném místě, že na to nemá a raději to zabalil sám :)

No každopádně už se tam nevrátím, jsem naprosto spokojen tam, kde dělám teď.

Tak mi přeci jenom to sprosté slovíčko v posledním odstavci ulítlo. Už podle nadpisu jste ale jistě museli čekat, že tu něco takového padne. Pokud vás to pohoršuje, zkuste si to vypípat, nebo vyhvězdičkovat a pro příště si lépe nakonfigurujte firewall, aby vás to na nevhodné stránky se sprostými slovy vůbec nepustilo :)

Wolfenstein

ApinLeave a comment

V těchto dnech, kdy drobné zranění zapříčinilo nemožnost plnohodnotně rozvíjet svůj um se ve volných chvílích po nocích oddávám nové střílečce, poslednímu Wolfensteinovi.wolfenstein 2009

Hra byla s velkou slávou avizovaná již mnoho měsíců před jejím vydáním a herní weby a magazíny servírovaly bezpočet screenů a obrázků. To bylo poprvé, co mě na tom něco trochu zarazilo. Screeny zveřejněné někdy začátkem tohoto roku vypadaly dost rozporuplně. Kdybych si nepřečetl, že se jedná o obrázky z připravované nové hry Wolfenstein, klidně bych si troufal tvrdit, že to jsou snímky z nějaké střílečky, která vyšla před 3-5lety. Statický obrázek zničeného města s několika vojáky a brčálovým nádechem. Nešlo přehlédnout low-res textury, znázornění ohňů, u kterých jste napočítali až 9 stejných plamínků, kostrbaté a málo polygonové postavy, nasvěcování, stíny a odlesky, které se v dnešních hrách už nepoužívají atd. Bylo jasné, že nový Wolfenstein musí přinést něco nového, něco revolučního, nějaké nové herní principy aby zaujal, protože už ze screenů bylo poznat, že na dnešní poměry bude z grafického hlediska značně podprůměrný.

Jestli se to povedlo, nedokážu posoudit, protože ve mě Wolfenstein opět evokuje vzpomínky na některé hry z dřívějších dob. Wolfenstein běží na id Tech 4 enginu, na kterém běhal před pěti lety DOOM3, ovšem pro dnešní potřeby značně modifikovaný a navíc s implementovaným fyzikálním modelem Havok.

První dojmy vyvolávaly pocit, že to je vlastně takový trochu vylepšený Return To Castle Wolfenstein a válečné prostředí a reálie mi připomínaly Call of Duty(že jsem ale všehovšudy CoD hrál slabou hodinu, takže si netroufám porovnávat).

Ale později se mi začal vybavovat taky Bioshock hlavně díky dobovým artefaktům a některým kulisám (polovina 20. století) a taky kvůli použitým filtrům a efektům odlesků některých předmětů. Vzpomínka na takové nemotorné a nepohodlné ovládání, jaké bylo právě v Bioshocku, mě přepadla i zde. Přílišná orientace pro konzolové ovládání je přeci jenom znát, od fps střílečky bych očekával větší pružnost a odezvu v ovládání a alespoň možnost naklánět se do stran, nicméně brzy se tento styl ovládání dostane pod kůži a po několika odehraných misích jsem na to ani nepomyslel.

Herecké výkony NPC postav a izolované interiéry od venkovních lokací (když se za vámi zavřou dveře a jste beze zbraně) mi připomínaly Far Cry 2. Nepřesvědčivé monology NPC postav jsou takové nutné zlo, které musíte odklikat a vyslechnout si povídání toho nebo tamtoho panďuláka, abyste se mohli hnout dál.

No a ve finále tak trochu přehnaný Havok zase připomíná Half Life 2. Přehnaný myslím z toho důvodu, že všechny bedny a sudy (ne všechny, ale většina) jsou prázdné a chovají se jako by byly z lepenky, stačí se vydat proti libovolné bedně(nejlépe hned několika na sobě) a skoro samy se vám uhnou nebo se odsunou za doprovodu velmi podivných zvuků. Jejich přítomnost v lokacích je až příliš okatá a každému po pár minutách dojde, že je tam designéři hry nastrčili jenom proto, aby je při případné explozi granátu mohl Havok efektivně roztrhat a rozmetat do okolí.

Další věc, která mě během hraní zarazila, je absence ukazatele zdraví, nebo alespoň nějaký systém léčení. Po absorbci celého zásobníku se stačí přikrčit někde na klidném místě a počkat, až se tlukot srdce zpomalí a všechno je zase ok. Někomu to může vyhovovat, ale já se s tímhle prostě nedokážu ztotožnit a raději bych opět sbíral misky se psím žrádlem (kde jsou ty psi?) jako v roce 1992, než se spoléhat na domnělou nesmrtelnost hlavního hrdiny. Totální lineárnost, jednoduchý design levelů, značné odbočování od historických faktů (zbraně) a příběhová jednoduchost jsou věci, které mě přinejmenším zarážejí… Taktéž potvrzovací dialog pro prvotní nahrávání hry si mohli autoři odpustit (já chci hrát a ne odklikávat otázku, jestli chci skutečně nahrát uloženou hru).

Konečně bych se mohl taky dostat k nějakým pozitivním prvkům a tím bych vyzdvihnul hardwarovou nenáročnost a bleskové loadingy. Další kladná věc je zabíjení nácků s malinko netradičními destrukčními prvky. U většiny her současnosti jsou nepřátelé nezdeformovatelné postavy, které sice zabijete několika ranami, ale na těle nemají ani škrábanec. Proto mě u Wolfensteina potěšily utrhané končetiny, nebo nácek držící se za prostřelenou krční tepnu (nehledejte za tím žádnou zvrhlost). Oproti jiným hrám může potěšit několik typů nepřátel a někteří bossové, kteří jsou ale díky dostupným futuristickým zbraním snadní soupeři.

Používání medailonu a využívání alternativní dimenze působí trochu všelijak, protože bez tohoto prvku hry by to byla další bezduchá a průměrná střílečka. Využívání jiné dimenze je jedním ze stěžejních artefaktů samotné hry, ale i tak mi nikdo nevymluví, že bullet time byl už v nejedné hře a i to ostatní vlastně není nic originálního. V pozdějších fázích hry ale člověku dojde, že ikdyž tohle všechno už v jiných hrách viděl, tak je to vlastně to, co ho na střílečkách baví a i já jsem si později (s přiměřenou gradací akce) přeci jen pochvaloval, že se nemusím učit nic nového a můžu se spoléhat na zažité principy a vlastnosti hry.

U této hry se ničeho nového nedočkáme, protože většinu z toho už nabídly jiné tituly a graficky jsou současné hry také o pár stupínků výše. Wolfenstein bych označil za takový mix různých her, který recykluje již jinde použité enginy, nápady a technologie a splácává je do této podoby. Celé to na mě působí, že se ta krize projevila i zde. Použily se staré licence, nebo vlastní enginy z minulosti a tomu celému se dala nálepka (v tomto případě název Wolfenstein), která čerpá ze slavných předchůdců a ze kterých ještě pujde vytřískat nějaký ten dukát.

Slabší vizuální dojem ale vykupuje dobrá optimalizace a hardwarová nenáročnost, proto na odreagování může někomu dobře posloužit i na notebooku. Neočekával jsem od této hry vůbec nic a to je možná dobře, protože by mě nejspíše asi zklamala a neubránil bych se pocitu, že tohle všechno už nabídly jiné hry mnohdy v lepším grafickém podání a v pestřejších mapách s nadanějšími NPC a promyšlenějším příběhem. Někteří historičtí puntičkáři mohou namítat pohrdání historickými fakty, ovšem mírné překroucení některých skutečností (jako třeba ve filmu Hanebný pancharti / Inglourious Basterds) pro lepší dojem na hráče/diváka, nemusí být tolik na škodu.

Zpočátku se mi nový Wolfenstein jevil jako nezáživná střílečka, jakých jsem už hrál desítky a ničím novým neoslní, ale s postupnou eskalací akce a vývinem událostí se mi začíná líbit čím dál tím víc (sic s drobným pocitem, že to stále ještě není ono) a rád si ho ve volných chvílích zahraji :)

Několik vět 2009

ApinLeave a comment

Přišlo mi mailem, původní článek zde

Vydáno 02. 08. 2009

Před 20 lety se schylovalo ke konci vlády komunistů nad naší zemí a o tuto změnu jsme aktivně usilovali.

Za 20 let mnozí z nás svým umem, pílí a inteligencí dosáhli profesních úspěchů a blahobytu, o kterém se nám za komunismu ani nesnilo.

Budování soukromého úspěchu jsme vykoupili tím, že jsme až příliš ochotně odevzdali osud věci veřejných do chtivých a chamtivých rukou.

Skandály dnešních politiků sledujeme se stejným znechucením jako někdejší tupost těch komunistických.

Napříč zemí se rozrostl bezprecedentní systém korupce na komunální, krajské i centrální úrovni.

Vstupenkou na lukrativní posty polostátních podniků a organizací s miliardovými rozpočty je legitimace nebo spřízněnost s velkou politickou stranou.

Nepozastavujeme se nad tím, že v zemi, kde je pracovní síla 3x levnější než v západní Evropě, je kilometr dálnice 2x dražší.

Nepozastavujeme se nad tím, že narozeniny primátora či státního úředníka rozhodujícího o miliardách, stojí jeho “oficiální“ roční plat.

Nepozastavujeme se nad tím, že miliardové veřejné zakázky získá ministrova firma s momentálně neznámým vlastníkem – akciemi na doručitele.

Nepozastavujeme se nad tím, že bývalý premiér vydělal desítky milionů na obchodě s akciemi od podnikatele, kterému předtím zajistil miliardovou dotaci.

Nepozastavujeme se nad tím, že výroba tramvajenky s čipem stojí v Praze 10x více než v Londýně nebo v Paříži.

Vleklá vyšetřování, když k nim vůbec dojde, končí tím, že obvinění se neprokázala. Pokud magistrátní úředníci uvíznou v síti policie, tak jedině té švýcarské nikoli české.

V naší zemi lze dnes ustát jakýkoli skandál, za několik dní ho překryje ten další.

Hlavě státu, zaměstnané vlastní ješitností a bojem proti nebezpečí evropské integrace, nestojí korupce za půl slova. I když je to dnes méně okaté, média vědí o čem psát víc, o čem méně, o čem nic.

Zatímco v dobách komunismu jsme museli překonávat strach, nyní je překážkou lenost.

Nadáváme na ceny, ale jsme líní změnit banku nebo telefonního operátora.

Necháme se stříhat jak ovce.

Jsme líní se informovat, vytvářet si, prosazovat a bránit svůj názor.

Místo přísunu a zpracování informací si vymýváme mozky stupidními seriály.

Místo zpráv a názorů čteme v bulváru o celebritách, kdo komu zahýbá a s kým.

Náš národní cynismus se masochisticky vyžívá v tom, jak hrozné panují poměry a sami kromě vymýšlení vtipů neděláme nic.

Ti přihlouplí se ještě rozčilují nad stotisícovými platy, ale miliardové causy jim unikají.

Svou lenost pak omlouváme filozofií, že „jsou stejně všichni stejní“ případně „tihle budou ještě horší“.

Za nezájem a lhostejnost k osudu věcí veřejných zaplatíme vysokou cenu.

Korupce prodražuje většinu investic financovaných z daní i z obrovského deficitu.

Ukrajuje šance našich dětí, na nichž v soukromí tak usilovně pracujeme.

Zadlužuje zemi, která bude jednou jejich.

Dvě největší strany si rozparcelovaly tuto zemi s tím, že stejně budeme muset volit jednu z nich bez ohledu na to, jak přezíravě se k nám budou chovat.

Myslí si, že stačí provětrat strašáky, zahrát na strunu sociálních jistot pro jedny a strunu nízkých daní pro druhé. Technika jejich vládnutí přitom dlouhodobě vylučuje jedno i druhé.

Monopol jedné strany v naší zemi nahradila střídavá a na komunální úrovni i společná vláda dvou stran, které se vždycky nějak dohodnou.

Je přitom zřejmé, že i ostatní strany využívají své zaslepeně loajální „fanoušky“, ochotné jim odpustit úplně cokoli.

Vedení velkých stran sází na to, že se budeme bát zahodit náš hlas podporou malých, nových či exotických a že nám nezbude než zvolit jejich oranžovou či modrou košili bližší než toho druhého kabát.

Kolikrát jsme už slyšeli, že “není koho volit“, mnozí volit nechtějí a nepůjdou.

Kolikrát jsme svou volbu s pocitem studu nikoli hrdosti, zdůvodňovali menším zlem.

Není snad právě takovýto vynucený hlas z rozumu ten “vyhozený“?

Jakou cenu má vůbec náš hlas, když ho dáváme se skřípěním zubů?

Nikdo z nás si nedělá iluze, že by malé politické strany byly lepší a čestnější než ty velké. Moc korumpuje vždy. Ale absolutní moc korumpuje absolutně.

Šance podzimu 2009 nespočívá v konkrétní straně či programu, spočívá ve změně, v tom, že přemícháme již zdánlivě rozdané karty a dáme průchod naší nespokojenosti alespoň ve volbách, když už to neumíme na náměstích.

Nemylme se, dvě největší strany budou určovat osud země i v budoucnosti, ale pokud dnes jejich arogantní chování odměníme, odepřeme jim tím důvod ke změně a k obrodě. Přejeme-li si změnu jejich vedení, případně v nich chceme později najít místo pro vlastní pravé či levé ambice, cesta paradoxně vede přes jejich podzimní volební neúspěch.

Možná jsme se někdy ptali našich rodičů a prarodičů: „A proč jste s tím tehdy něco neudělali?“ Připravujme si dnes odpověď pro naše děti.

Nemusíte to podepisovat.
Můžete to poslat dál

Architekti ovládání

ApinLeave a comment

Další zajímavý dokument pojednávající o našem Matrixu, ve kterém často padnou pojmy jako osud, ovládání mysli, vnímání reality, vliv médií a náboženství, manipulace vědomí, války, vraždy, smrt…

Na téma očkování ještě jednou

ApinLeave a comment

Dnes ráno na ČT1 probírali ve Studiu 6 velmi oblíbené téma: Očkování proti prasečí chřipce.

Ve studiu seděla jakási odbornice a na telefonu měli hlavního hygienika našeho fašistického státu. Samozřejmě byl jsem ještě takhle brzo ráno v práci rozespalý, takže jsem to nějak bděle nevnímal, ač jsem se snažil sebevíc.

Těch 15 minut plkali o již známých faktech, jakože na této státní zakázce se napakuje firma Novartis, že se čeká už na jeden podpis, že množství vakcín bude stačit zhruba pro třetinu národa a že jako první (netestovanou) vakcínu dostanou lékaři a zdravotníci, potom výrobci potravin atd. A když se moderátorka zeptala na vedlejší účinky, tak se ta paní začala hezky kroutit a povídala něco o zarudnutí nebo horečkách. O tom, že samotná vakcína obsahuje vir prasečí chřipky (a spoustu jiného sajrajtu) a že je velmi vysoká pravděpodobnost úmrtí na následky očkování se nezmínila (o tom se v televizi nesmí mluvit)

Jak všichni jistě dobře víte, média se nás snaží držet ve strachu, denně slýcháváme kolik nových onemocnění se vyskytlo a slůvko „očkování“ je v této souvislosti skloňováno velmi často. O uměle vytvořené hrozbě s názvem prasečí chřipka jistě slyšeli už všichni, všichni o ní byli z večerního zpravodajství dostatečně informováni a všichni jsou nyní bombardováni zprávami o tom, jak se nový virus šíří a kolik lidí mu už podlehlo. Teď se pomaličku přechází na druhou část plánu, tedy očkování.

A já jsem se tedy porozhlédnul po internetu a vybral pro vás několik zajímavých článků zabývajících se tímto tématem. Možná vám poodhalí, kdo si tuhle celou frašku vymyslel a kdo se na tom všem neskutečně napakuje. Říká se, že zdraví si za peníze nekoupíš, ale média nás přesvědčují o něčem úplně jiném. Oni pro vás tuto nemoc vyrobili, oni pro vás vyrobili vakcínu, kterou vás donutí si koupit! Na světě se najde spousta lidí, co tomuto vymývání mozků věří a ve strachu před nadmedializovanou hrozbou naženou celou svojí rodinu k doktorovi pro včeličku, ať to stojí co to stojí!

Prototype – chaos ve městě

ApinLeave a comment

Už jsem se zcela dostal z prvotního šoku (v dobrém slova smyslu) ze hry Prototype.

Po první instalaci mě to opravdu chytlo a během 24hodin jsem jenom 10hodin strávil hraním Prototype – to byl ten šok, když jsem o půl čtvrté ráno zjistil, že už začíná svítat:) Alex Mercer má v této hře naprostou volnost pohybu, v boji spoustu možností a komb, hra je celkem obstojně optimalizovaná a na závažnější bugy jsem zatím nenarazil.
prototype

Když jsem prohlížel screenshoty a videa, tak mě jako první napadlo, jestli to neběží na enginu GTA4 a trochu jsem se obával hw nároků. Po instalaci a prvním spuštění naskočilo rozlišení na 640×480(!) Na mém notebooku jsem takové rozlišení měl snad poprvé a trochu jsem se zděsil, jak moc to bude náročné a pomalé, když už si sama hra nastavuje takhle malé rozlišení. Nicméně přepnout alespoň na 800×600 v menu nebyl problém, nechal jsem ostatní položky na medium a hned jsem vyzkoušel spustit hru. Překvapivě krátký loading a hned potom úvodní akční masakr tutorial, který se nijak nesekal ani neztrácel na plynulosti a že se tam toho dělo hodně…

Město a hlavně ulice (ty žluté taxíky) vypadají podobně jako v GTA4, dokonce tu i tak rychle utíká stín, jenomže vypadá mnohem lépe! Na ulicích jsou stovky lidí a aut (ne 8 lidí jako v GTA4) a přitom se to všechno hýbe velmi svižně a bez záseků. Nemůžu se zbavit pocitu, že ta grafika připomíná GTA4 – nevypadá sice nijak extra, ale oproti GTA4 je krásně svižná a plynulá. Při podrobnějším prozkoumávání okolí a detailů si lze všimnout, že v tomto enginu obyvatelé města nejsou nějak zvlášť inteligentní a ani nemají takový fyzikální model jako v GTA4. Některý chodec projde bezproblémů skrz jiného, jinde jsou hned 4 identické postavy dokonce stejně oblečené atd. Auta mají pár polygonů ani pokročilý destrukční model a taky jich tu je jenom několik druhů. Jsou to detaily, na které ovšem během hraní ani nepomyslíte, protože vás bude zaměstnávat mnoho jiných věcí, takže takové maličkosti vůbec nevadí…

Hra je navržena tak, aby za všech okolností byla plynulá a hraní nijak nenarušovalo trhání a pokles framerate. I při té nejzběsilejší akci mi počet snímků neklesal pod 20 a když se relativně nic neděje, tak se to pohybuje kolem krásných 45 fps. Je to způsobeno hlavně tím, že detaily se vykreslují pouze tam, kam se hráč dívá, ne tedy, že by se podle nastavení v prostoru kolem hráče vyskytovaly koruny stromů, rozvodné skříně a klimatizační jednotky, ale pouze v záběru, kam je natočená kamera. Může to trochu vadit při rychlém pohybu kamery, když doskakují objekty v dálce, ale zase je lze spatřit i na vzdálených střechách a v ulicích. Dokonce i ty auta v dálce působí mnohem lepším dojmem, než jakási vize posunujících se pásů z GTA4.

Nejdůležitější prvek hry je ovšem úplně jinde, než v optimalizované (ne)dohlednosti. Jedním slovem akce. Tento titul do žánru akčních her neodmyslitelně patří a kdykoliv si vzpomenete (nebo i nevzpomenete), tak vždy se bude něco dít a budete muset někoho nebo něco vraždit, ničit, sekat, likvidovat… Asi těžko tu budete hledat pouliční rozhovory NPC postav, nebo diskutování nad tím, kdo má na křižovatce přednost, na které můžete být z jiných her z městského prostředí zvyklí. Jednoduše na něco takového tu nezbývá čas.

Městem postupuje nákaza jakousi zvláštní nemocí a s vývojem hry můžete sledovat, jak se celý Manhattan a jeho obyvatelé mění do hrůzné podoby. To vše ve velmi rychlém tempu za účasti normálních i zmutovaných obyvatel města, vojáků, vojenské techniky a ostatních kreatůr. Nejčastěji se na vás hrnou všichni najednou, takže během několika vteřin zlikvidujete desítky protivníků. Aby toho nebylo málo občas zkonzumujete nějakého človíčka, abyste si z něj extrahovali jeho paměť, která s ostatními v jakési pavučině úryvků vzpomínek dává dohromady zamotaný příběh, odhalující proč zrovna náš hrdina má takové superschopnosti, proč celé město zešílelo a proč po něm všichni jdou. K tomu se váže i druhé synonymum této hry: chaos. Chaoticky můžou působit souboje s desítkami protivníků najednou, chaoticky může působit příběh, který se tu odkrývá, chaoticky působí město v pozdější fázi příběhu.

Nic podobného jsem ještě nehrál, tak proto mě to zezačátku tolik uchvátilo, ale postupně se dostaví stereotyp a druhý den jsem udělal asi 4 mise, třetí den možná 2 a pak jsem to asi týden už ani nezapnul… Nechám si to na později, až se budu chtít odreagovat a vyblbnout (to ovšem do té doby zapomenu všechny komba a to klávesové kung-fu)

Každopádně pro milovníky krvavé brutální akce, akrobatických kousků a superschopností je tahle hra ideální. Leckde je tato hra označována jako mix několika různých titulů, to ovšem nemůžu posoudit, protože z vyzdvihovaných Infamous, The Incredible Hulk, Crackdown, Spiderman, X-Men, Mirror’s Edge a The Darkness jsem hrál akorát Mirror’s Edge. Svých 70% dle různých recenzí si zaslouží, hru trochu shazuje nezvyklá přeplácanost a chaos, absence multiplayeru a české lokalizace, ale i tak je to jedno velké hřiště, na kterém si můžete dělat (rozuměj ničit) co chcete a nejste nijak omezeni.

Jak udělat z lidí blbce?

Apin3 Comments


-Dobrý den, rád bych se ucházel o post předsedy ministerstva pro lety na Měsíc.

-Ale my nemáme žádné lety na Měsíc.

-Nechápu kde je problém, ministerstvo spravedlnosti přece máme taky…

Je až skoro neuvěřitelné, o co se tu někteří snaží.

Nemohl jsem uvěřit článku, že TOP 09 by nyní ve Sněmovně vystřídala Zelené, na který jsem narazil čistě náhodou, tak jsem si počkal až do druhého dne, až vystřízlivím a našel si ten článek znova a přečetl si ho ještě jednou a pozorně.

Zloděj a vlastizrádce si založili novou partaj (Tunelovat Okrádat Podvádět 09), ve snaze udržet se u koryta a rozkrást co se ještě dá. Vynakládají pro to evidentně velké úsilí. Heleďte já vám taky klidně sepíšu takovou kravinu za polovinu toho, co vás stál ten váš „průzkum“ a úplatek redaktorce deníku:)

Jen ať to s pirátama nedopadne jako se zelenýma, ty vem čert (škoda, že jsem si nezazáložkoval ten obrázek Olgy Zubové z roku 2007, jak má na sobě tričko s nápisem nejsem Paroubkův hlas a hezky se u toho zubí).

No neznám člověka, který by dobrovolně a při smyslech dal hlas straně TOP 09. Najde se mezi vámi někdo takový?

Wi-Fi zesilovač

Apin2 Comments

Jistě jste podobný problém řešili taky. Slabý signál, úroveň na hranici použitelnosti a výpadky. Na internetu naleznete několik řešení, jak zesílit wi-fi signál, případně jak ho dostat do míst, kde předtím nikdy nebyl. Můžete sáhnout po komerčních řešeních (a jistě i funkčních), ale ne každý si to může dovolit a ne každý snese pocit jako v mikrovlnce. Pak tu jsou i DIY řešení, které prakticky nic nestojí a mají také své výsledky. Zkoušel jsem si vyrobit praktický nástavec na wi-fi anténku podle tohoto návodu Honzy Kuthana a tak nějak jsem si u toho říkal, proč propalovat spodek lahve, když nahoře je díra jak do … hrdla flašky a proč nepoužít místo spodku lahve vršek? Pro upevnění anténky do větší díry poslouží gumová průchodka a efekt by to mělo mít stejný.




Vzal jsem tedy 2l PET láhev a hrdlo upnul do svěráku, které jsem následně uříznul v úrovni pod víčkem. Z lahve jsem vyříznul takový líbivý tvar lopatičky, protože lahev se uprostřed zužovala, myslel jsem si, že to bude „jakože více parabolické“. Brusným papírem ohladil hrany a vnitřní část lahve zdrsnil, aby lépe drželo lepidlo a nalepil alobal.

A teď hurá vyzkoušet. V pokoji, kde je signál na 12-13%(tedy žalostně málo) se po nasazení anténky téměř nic nestalo, maximálně signál poposkočil na 14%. Nějak to nefunguje pomyslel jsem si, nebo je ta anténka prostě moc blízko u zdi a moc paprsků se tam neodrazí a nebo jsem prostě neschopnej.

Bohužel anténku dále od zdi moc dát nejde, protože dál nevystačí kablík a jelikož to je tažené už přes jeden prodlužovací USB kablík, tak přes dva to prostě nejde (zajímavé), takže pobíhání po místnosti s anténou v ruce a chytání nejlepší pozice se nekoná. A tak mě napadlo zkusit udělat nástavec z toho spodního dílu flašky, jak bylo v návodu. A tentokrát přesně půlkruh, žádná lopatička!

Nažhavil jsem páječku, proškvařil díru a vystřihnul téměř stejný tvar, jako v návodu. Sbrousim, zahladim, zdrsnim, nalepim a hotový výrobek navleču na anténku a zase nic. Zkouším tento výtvor připojit i k notebooku, opět bez výsledku.

Buďto mám šmejdskou anténu – což je dost pravděpodobné, co bych za těch pár dolarů taky chtěl. Nicméně hrabat se v tom nebudu, jsem rád, že to funguje alespoň takhle. A nebo je tu ještě jedna možnost: dělám něco špatně, ale co?

Česká pirátská strana si vás získá

Apin6 Comments

Jako reakce na velmi prazvláštní soudní procesy v zahraničí a neuvěřitelně dementní názory některých hlavounů vznikají v mnoha státech nové politické strany a hnutí. čps

Po vzoru švédské Piratpartiet, vznikla i u nás Česká pirátská strana, která má mnoho ušlechtilých cílů a závazků. Politická strana 21.století svojí sílící veřejnou oblibou dává jasně najevo, že staré a zkostnatělé principy, nařízení a zákony, které se snaží prosazovat a udržovat počítačově negramotní páprdové, nejsou v současné společnosti akceptovány a že je potřeba inovovat a aktualizovat některá opatření, které ty bastardi zavádějí.

Jistě, internet jako médium mnohým možná přerůstá přes hlavu a určitě se shodneme na tom, že i tady by měly existovat určitá pravidla a tzv morální kodexy, kterými by se měl řídit každý uživatel celosvětové informační sítě. Pod záminkou boje proti pedofilům a pirátům se na nás valí jedno omezení za druhým a naše soukromí a práva jsou stále více oklešťovány ve jménu bezpečnosti a mravnosti.
Jednoduše řečeno, ty starý páprdové si dělají co chtějí a schvalují takové zákony, které mají přínos a výhody akorát pro ně samotné a obyčejného uživatele jen omezují, obtěžují a okrádají. Zrušení ministerstva informatiky v roce 2007 bylo jasným důkazem toho, že naši zákonodárci nemají absolutně potuchy o tom, že v informačních technologiích je budoucnost a nelze tento fakt jednoduše přehlížet nebo ignorovat. Možná ze strachu z něčeho nového a (jim) neznámého, provedly ty idioti různé škrty a novely, které výrazně omezují a komplikují život nebo podnikání mnoha lidem. Tak je to ale se vším: čemu nerozumíme (nebo nechceme rozumět) nebo nechápeme, to se zruší nebo omezí a hotovo, mohlo by to poškodit naše vlastní zájmy, nebo zájmy našich vlivných lobbystů a sponzorů. Viz třeba legalizace marihuany a podobně…cenzura

A najednou se tu objeví nová politická strana, která slibuje, že tohle všechno dá do pořádku. Předně si je potřeba uvědomit, že politika jsou lži, špína, hnus, podvody, korupce, vydírání a vraždy. Do politiky vstupuje úplně nová strana s andělsky čistým štítem a ušlechtilými zájmy a myslí si, že všechno obrátí vzhůru nohama a odteď se bude hrát fair play. Co si budem povídat, někdo ten hnůj musí vykydat, ale jsou tohle ti správní lidé?
Jak se vůbec veřejnost postaví k tomu, že teď budou mít svůj podíl na tom všem zcela neznámí lidé a neokoukané tváře? Ovčané jsou přeci zvyklí na svoje známé kašpary z televize, k těm mají důvěru a bezmezně jim věří. Na odporného zamračeného tlouštíka s bradavicí si už všichni zvykli, někdo ho vídá rád, někdo jiný zase nerad, ale už několik let nám ho večer co večer servírují v televizním zpravodajství a tak nějak ho většina stáda přijala jako samozřejmost a někteří slabomyslní jedinci mu dokonce dají svůj hlas ve volbách. Jak přijmou Českou pirátskou stranu, kterou reprezentují dosud zcela neznámé osoby? Tohle není Kocáb se svojí Lejlou, o svou důvěru budou muset vést nelítostný boj.

Nová politická strana vstoupí do prohnilého, špinavého a zkorumpovaného systému a bude chtít dělat změny. Myslíte, že zabředne do toho všeho až po krk, nebo se neušpiní a bude dobře dělat svoji práci a nezklame své voliče? A myslíte, že ty známé xichty z televizní obrazovky si tohle nechají líbit? Roky u koryta, beztestně škodí, lžou a kradou a najednou se tu objeví nějaký Kamil Horký předseda nějaké nové politické straničky a bude jim tohle všechno odpírat, nebo alespoň nařizovat a poukazovat tohle jste udělali špatně, k tomuhle máme výhrady, chceme změny?

Nebuďte naivní. Ikdyž sliby zní kdovíjak krásně, je tu přeci stále zaběhnutý proradný systém a svinská mašinérie, která semele každého neposlušného človíčka, který jde proti proudu a jakkoli se neslučuje se zájmy strany.

Ochrana soukromí, svoboda získávání informací, svoboda slova a vyjadřování, nezávislost soudů a státních zastupitelství na státu, transparentní výběrová řízení ve veřejném sektoru, boj proti zneužívání zákonů k omezování svobody, boj proti cenzuře, násilí, rasismu, strachu, nejistotě a pochybám ve společnosti a proti potlačování lidských práv.

To je stručný výčet programových cílů České pirátské strany. No není to krásné? Zní to jako populismus, ale kdyby to vyšlo, měli bysme se všichni mnohem lépe. Taky půjdete dát svůj hlas pro tyto sliby? Je tu vysoká pravděpodobnost, že právě ten váš hlas bude znásilněn, ukraden a překroucen pro osobní potřeby a zájmy úplně někoho jiného, než komu jste věřili a že se všechny tyhle sliby ve finále obrátí proti vám! Úspěch vůbec bude, když se situace a stav našich svobod a práv zachová alespoň v takové podobě, jak to máme dnes.

Jinou možnost ale nemáme a nic jiného nám ani nezbývá. Na defenestraci mají ve sněmovně příliš nízko okna a tak hlas ve volbách je jediný možný způsob (sic dost chatrný a netransparentní), jak bojovat proti zločincům a mafiánům, které si ze svých daní vydržujeme!

I já půjdu na podzim dát svůj hlas a budu doufat, že si můj hlas nekoupí nebo nevynutí někdo, kdo má páky na podplácení, zastrašování nebo vyhrožování lidem, kteří mají čestné úmysly….