Na internetu existují dvě skupiny lidí: První má osobní profil na facebooku a ta druhá četla jeho podmínky používání.

Ano, opět se bude mluvit o Facebooku a nekonečné lidské blbosti a rád bych, aby si lidé uvědomili jaká nebezpečná aplikace to je a jaké může mít důsledky její používání. A to tu nechci znovu rozpitvávat můj postoj k této monstrózní kartotéce lidských osudů, protože ho již všichni znají a vždy mě majitelé fb účtu ujišťují o tom, že tam nic nedělají, nic na sebe neprozrazují a mají ho jen na „koukání“. Ovšem když se večerní zábava ve skutečném světě přehoupne přes půlnoc, vypije se pár panáků, bývám svědkem hromadného fotografování a pořizování společných snímků za účelem vystavení a „olajkování“ na fb. Není vyjímkou, když použitý telefon nebo fotoaparát disponuje funkcí okamžitého publikování stiskem jediného tlačítka…

Název dnešního příspěvku jsem si vypujčil z řady nekonečných flame-war diskuzí, kde tato věta často padá v mnoha podobách. Samozřejmě že je to název poměrně dost nadnesený, protože ta aplikace sama o sobě není vůbec hloupá, ale velmi chytře a důmyslně navržená tak, aby ji hloupí uživatelé důvěřovali a hlavně svěřovali veškeré podrobnosti a aplikace přitom nenesla žádnou zodpovědnost, záruky a vymezovala si sama pro sebe sakra výhodné podmínky a pravidla. Jinýmy slovy: aplikace je na takovém levelu, jak moc hloupí jsou její uživatelé, ale v obráceném slova smyslu.

V poslední době mě docela vyděsilo (sebe)destruktivní počínání mnohých nebožáků, kteří si to ještě ani neuvědomují, ale jednoho dne se to nejen jim škaredě vymstí a s některými jsem na toto téma vedl vášnivé diskuze.

Dnes bych rád vyvrátil jeden mylný stále se opakující argument „já tam na sebe přece žádný podrobnosti nevyzradím„, nebo „to, co nechci aby se vědělo, tak to tam nedávám„. Už samotnou existencí vašeho osobního profilu a na první pohled nevinnými vazbami na vaše přátele a činnostmi tuto domněnku zašlapáváte hodně hluboko do země.

Tuhle jsem vedl docela zajímavou řeč s jednou slečnou z HR a ta mi potvrdila to, co jsem věděl už dávno. Kdybych se v jejich společnosti ucházel o místo a do životopisu bych uvedl, že jsem nekuřák (to tam mj. mám a díky tomu jsem prošel mnohem více pohovory, než kdy předtím) a také že nevlastním účet na fb, šance na získání zaměstnání by se o dost zvýšila. Pro lidi z personálního je to sice drobné komplikování jejich práce (personální oddělení existovaly před facebookem, dokonce i před samotným internetem), ale zase pro ně začnete být více zajímaví. Je to ovšem velmi individuální, někde to nemusí hrát vůbec roli, jinde budou zase vybírat z těch uchazečů, u kterých nehrozí, že polovinu pracovní doby stráví farmařením, nebo že budou zveřejňovat urážlivé zprávy o svých nadřízených…
Facebook se spolehlivě integroval do skutečného života a mnoho lidí ovlivnil. Některé ovlivnil jen mírně, některé poměrně silně a je potřeba si přiznat skutečnost, že nastane doba, kdy zcela zásadně změní a zmaří mnohé osudy a životy a takové věci bývají fatální a jsou nezvratné!

Facebook je ve škatulce „zábavná aplikace“ a když se lidi baví, jsou uvolnění a bezstarostní. Když jsou uvolnění, je pro ně snažší otevřeně mluvit o různých věcech a často nevědomky prozradit nějaké informace, které mohou být pro někoho důležité. Vzpomeňte si na panákovou foto-mánii v úvodu. Svítící lampička namířená na „pachatele“ se běžně mění za monitor a „výslech“ probíhá v pohodlí domova a je mnohem efektivnější než na policejní stanici.
Už několikrát jsem musel řešit případy, kdy byl někdo uvolněný, spokojený a bezstarostný a tak bezstarostně vyzradil hesla, přístupy nebo citlivé informace někomu nepovolanému. „Je to kamarád, ten to přeci může vědět a nikomu to nepoví, na to dám ruku do ohně.“ Bohužel realita je taková, že po šesti panácích se ten kamarád začne také cítit uvolněně a začne podobně přemýšlet a bude stejně sdílný, jako kolega, který mu tajemství svěřil..

Vraťme se ale k dnešnímu hrůznému tématu.
Facebook je z marketingového pohledu mocný nástroj, ale je potřeba ho vnímat jako hrozbu a ne jako zábavnou aplikaci! Když se hodinové taxy za pronájem jednoho windows botnetu pohybují okolo několika centů (Mac až 0,5$), jakou hodnotu asi může mít databáze půl miliardy osobních profilů?
V případě facebooku nejde o nakažený zombie-počítač, jde tu doslova o lidské životy!

Dosti svíravý pocit v žaludku se mi dostavil při zcela náhodném objevení fotogalerií novorozenců. Když už jsem objevil jeden archiv fotek, snažil jsem si rozpomenout na ostatní známé, co byli tou dobou v očekávání a za jedno odpoledne bych na jedné ruce napočítal nově narozené děti vzdálenějších i bližších přátel řekněme za poslední půlrok.

Věšina galerií měla několik společných prvků:

• narození dítěte je ohromná událost a ve většině případů je potřeba ukázat ho všem na facebooku silnější než mateřský pud, což dokazují desítky, v extrémním případě stovky zveřejněných fotografií
• věděl jsem kdy se miminka narodila, porodní váhu a výšku a samozřejmě také jak vypadají
• věděl jsem kdo jsou jejich rodiče (a další příbuzní) , často i jejich věk a bydliště a plány do budoucna
• u většiny dětí jsem věděl jaké prodělaly/prodělávají nemoce, na co mají alergii a jakou mají dietu a v neposlední řadě také kolik to rodiče už stálo a kolik ještě bude stát (zdravotnictví je v 21. století zlatý důl kvůli řadě vyšlechtěných nemocí se kterými se lidi už rodí díky zásahům do DNA)
• dokázal jsem si poměrně přesně udělat obrázek o uspořádání jejich bytu nebo pozemku a majetkových poměrech; jaké mají televize, mobily, sporáky, žehličky, počítače a spousty dalších věcí a zdánlivých nepodstatných maličkostí jako např. kde přesně jim doma visí klíče od auta (a kdyby u jedné fotografie byl objektiv jen o několik centimetrů víc vpravo, věděl bych vedle SPZ a značky vozidla i stav tachometru)
• přístup k poměrně velkému množství informací o sourozencích a dalších rodinných příslušnících (kdo z nich kreslí levou rukou, značku dětské sedačky, plínek, mastiček a krémů, cigaret rodičů, batohů do škol(k)y, bot a jiných věcí, jaké knihy mají v knihovně, co nejčastěji snídají, škola, kamarádi, hračky, domácí zvířata…)
• pod mnoha fotografiemi bývají nekonečné sloupy doplňujících informací v podobě komentářů (často sice plkání o ničem nebo jak nádherné to miminko a rodičové jsou, ale z některých se dalo pochytit mnohem více- třeba to, že jejich pes není ani tak hlídací jako spíše vítací). Což je trochu nevýhoda pro špióny neznalé českého jazyka, protože překladač jim pomůže pouze za předpokladu, že by autoři komentářů psali spisovnou češtinou.
• žádné z nově narozených dětí ještě nemá svůj profl na facebooku. Zvláštní, ale alespoň jedna dobrá zpráva, která ovšem nemá vůbec žádnou váhu, protože životy těch dětí jsou od jejich prvních okamžiků podrobně zaevidovány a zdokumentovány v cizí databázi u naprosto neznámých lidí, kteří si s ní mohou dělat co chtějí, protože jsou jejich majetkem. A teď nemluvim jen o majiteli facebooku, ale o kterémkoli člověku na světě, protože i kdyby ty informace byly sebevíc „zabezpečené“, na facebooku se stávají veřejnými ať chcete nebo ne.

Mnohem více děsivé je ale to, že v některých případech lze vyšťourat ještě více informací a že se to týká tisíců, možná milionů dětí, které o takovém počínání svých rodičů nemají tušení a nemohou ho vlastně nijak ovlivnit…

„Co nechci aby se vědělo, tak to tam nedávám“
Je sice dojemné, že střežíte to, že tajně čůráte do dřezu, ale tyto informace stejně nikoho nezajímají, vůbec už ne bytové zloděje, vyděrače, únosce dětí a pedofily. Ti se zajímají o to, kdy půjdete jako spořádaná rodinka hrát si s ratolestí do parku, nebo na kašpárka do divadla, případně do kolika je starší sestřička v družině a kudy chodí domů… Tohle všechno z vás dostat je mnohem snažší, než si vůbec myslíte a velmi rádi a ochotně všechny tyto informace ať už přímo nebo nevědomky poskytujete a přitom vás hřeje, že nějaké vaše intimnosti se nikdo nedozví, protože je sem nikdy nenapíšete…

Poměrně dost výmluvná může být největší mediální masírka těchto dní o ztracené devítileté Aničce.
Proč se ztratila a za jakých okolností? Nenesou náhodou její rodiče nebo spolužáci vinu? Nebo si za to může sama?
Pod její fotografií mělo být napsáno become a friend ale na to už si netroufám. Protože to už si může některý komisař vyložit třeba jako dětskou pornografií a jsem nahranej :)

Jedno miminko z tohoto seznamu jsem nedávno potkal v kočárku na ulici a jeho maminku udivil tím, co všechno o ní i jejím děcku vím a že ty záclony u nich v obýváku by chtěly vyprat. Zakončil jsem to otázkou, kterou bych rád osobně položil všem vzpomínaným maminkám:
Jak by se ti líbilo, kdyby stovky fotografií a veškeré podrobnosti o tobě a hlavně o tvých dětech vlastnil nějaký úplně cizí člověk a mohl si s nimi dělat co chce?

Asi každou starostlivou matku taková otázka zaskočí a ještě víc ji zaskočí, když si uvědomí, že to tak bohužel je. Samozřejmě že nejprve zpanikařila a hned se zajímala o to, co proti tomu může udělat. Nejhorší na tom je, že nemůže dělat vůbec nic a ani to nemůže nijak zvrátit, může si akorát přiznat svoji blbost, že udělala obrovskou chybu a svému potomkovi možná zničila život. Jedinou radu jsem ji poskytl: prevence. Pokud nechceš věnovat osud svého dítěte někomu cizímu a ani nevíš, jaké má se získanými informacemi úmysly, zruš svůj facebook profil! Již jednou zveřejněné informace a fotografie sice žádným způsobem nedostaneš nikdy zpátky, ani je nesmažeš, ale předejdeš tak dalšímu trestuhodnému zahrávání si s osudem svého dítěte!
Zrušení osobního profilu je pro některé slabší jednice naprosto nepřijatelná věc, ani téhle mladé mamince se útěk od stáda příliš nezamlouval, ale docílil jsem alespoň toho, že o tom začala vážně přemýšlet a v zájmu své vlastní rodiny jednou určitě zruší svou nesmyslnou virtuální existenci a možná že k tomu přemluví i svého manžela a ostatní maminky a já budu mít dobrý pocit, že jsem alespoň trochu přispěl k vymýcení ďábla…