Prvního dubna mě nevypekl žádný šprýmař, ale počítač. Konkrétně jeden neudržovaný systém z dual(triple)bootu, následkem čehož mi místo 20 GB volného místa na jednom oddílu disku najednou zbývalo 35MB. Protože na tom NTFS oddílu byla většina hudebních souborů pro program Xwax, kvůli častému přesouvání, přejmenovávání a odmazávání nehudebních souborů se plnil koš a míra fragmentace rostla a já to tak nějak házel za hlavu. I stalo se, že toho osudového aprílového dne se při kopírování složky z jednoho počítače do druhého objevilo upozornění, že na disku není dostatek místa. Jak to? Vždyť včera to ještě ukazovalo volných 20 GB.
Apríl? Asi ano, protože při pokusu uvolnit nějaké místo třeba jen prostým vysypáním koše se nautilus zasekne a některé prostředky jsou nedostupné. Nepomohly ani oblíbené utilitky jako je Ubuntu Tweak ani BleachBit.
Nakonec jsem se rozhodl, že bude rychlejší a účelnější všechno smazat a nainstalovat znova místo bezvýsledného laborování a googlování, jak problém vyřešit. Navíc byl disk rozdroben na několik menších a prakticky nevyužívaných oddílů na kterých byly jiné systémy a data, které už na nic nepotřebuji a sloučím tak alespoň kapacitu. Naštěstí šlo všechno důležité zazálohovat, takže odebrání oddílů a instalace novějšího Ubuntu 10.10 se vším všudy byla otázka pár minut.
Měl jsem před sebou nainstalovaný funkční systém okamžitě připravený k práci, chystal jsem se tedy instalovat Xwax. Nic jiného vlastně používat nebudu. Přidal jsem si novější zdroje a nainstaloval Xwax verze 0.8.
Říkal jsem si, jak to bude jednoduché a primitivní, když mi 0.7 na Ubuntu 9.10 šlapala naprosto bezproblémů a bez nějakých složitějších nastavování. Při pokusu o spuštění mi vyskakovaly chybové hlášky
ALSA hw_params_set_buffer_time_max: Invalid argument
Buffer of 8ms may be too small for this hardware.
Failed to open device for capture. ať jsem do paramtetru -m dával jakoukoliv hodnotu, tak to vždycky vypsalo tohle. Chvíli jsem zkoušel nejrůznější kouzla, dokonce jsem i zkusil downgradovat na verzi 0.7, ale bezvýsledně.
V zoufalosti jsem tedy zkontaktoval C.N.B, kterého Xwax zaujal a jednou jsme spolu konzultovali zprovoznění Xwaxu na jeho notebooku a on pak napsal takový pěkný návod a nakonec jsme přišli na to, že první spuštění programu musím mít jako root. Konečně se Xwax spustil s nejnižším nastaveným bufferem 16ms a já mohl obnovit zběžnou všeobecnou zálohu mých hudebních souborů.
V té záloze mám mj. tisíce zvukových wav samplů kicků, hihatek, snarů, nejrůznějších synthů, padů a smyček z dob mé producentské činnosti, které většinou nemají ani jednu vteřinu, takže počet souborů se tak vyšplhal na krásných 23 023. Ve skutečnosti jich bude trochu méně, protože tam bylo hodně duplicit a nepřesností, které se později doupravily.
Už se zdálo, že zdárnému spuštění a otestování nového Xwaxu na novém systému nebude nic bránit, ale při spouštění si Xwax skenuje podstrčené složky (nic nového, to dělala i 0.7) a jakmile narazí na soubor, který nenese zvukovou informaci (Xwax zvládá prakticky veškeré myslitelné multimediální soubory), tak vyhodí chybovou hlášku a spouštění se ukončí. Znovu jsem zauvažoval o downgradu zpátky na 0.7, protože tomu náhledy alb nebo txt soubory nijak nevadily, ale nakonec se mi několik tisíc nehudebních souborů podařilo odfiltrovat. Xwax se stále ještě odmítal spustit, protože se mu ještě nelíbilo několik hodně starých MP3 souborů a asi dva FLAC soubory. Nechtělo se mi další půlhodinu zkoumat, co je na nich špatného, že je Xwax nebere, tak jednoduše putovaly do koše a konečně Xwax začal dělat to co má.
A tím se pomalu dostávám k dnešnímu tématu. Nedělní večer jsem prováděl zatěžkávací zkoušku a důkladné testování nového Xwaxu. Xwax 0.8 má údajně lepší zvuk, což ale nemůžu potvrdit ani vyvrátit, protože momentálně nemám odpovídající technické vybavení ani kabeláž. Každopádně zmizel otravný nízko nastavený clipping, takže hlasité soubory již nepraskají a nelupají, jako v 0.7. Xwax 0.8 je o malinko náročnější na paměť (ale ne o moc) a také je po spuštění pozorovatelné zpoždění grafického znázornění směru otáčení desky. To je ale pouze vizuální neduh postřehnutelný cca první vteřinu, pak se vše uklidní.
Při testování se mi kopírovaly soubory ze sítě, instaloval jsem nějaké další programy z repozitářů, připojoval disky a přetahoval okna z plochy na plochu. Kromě drobného chvilkového zaškubnutí vizuálního znázornění souboru bylo všechno vpořádku. Přehrávání bylo bezproblémové a bez slyšitelných nedostatků nebo záseků.
První hodinu jsem si tak šmrdlal, loopingoval a blbnul a tu druhou polovinu jsem si říkal, že by to chtělo taky nějaký set, ať to otestuju pořádně. Přeci jenom na rok 2011 ještě nemám žádný promo set a teď je konečně příležitost, než definitivně dodrbu i A stranu Serato vinylu.
Takže z dvouhodinového testovacího záznamu odříznu první hodinu experimentování, která by stejnak nikoho nezaujala a ze zbytku vznikne seriózní Diskkosmash #2.
Téma je jasné. Když jsem před nějakými třemi-čtyřmi roky (tehdy ještě z klasických gramofonových desek) nahrál DiskkoSmash, několik lidí mi říkalo, že je nadčasový, neslýchaný a originální a také se hned na to několik DJs vybavilo BC deskama a neúspěšně se pokoušeli o jejich míchání (podobně, jako když jsem začal hrát raggajungle, tak bylo úsměvné pozorovat, jak většina místních Djů začala papouškovat a nakoupila Dubwize placky, které jsou ovšem úplně něco jiného :)) Brzy ovšem zjistili, že na BC nemají buňky ani cit a proto se zase v klidu vrátili ke svému jednoduchému drumnbassu :)
Tímto záznamem pravděpodobně nepřekonám revolučnost prvního DiskkoSmashe (některé hitovky jsou hezky staré), ale snad uspokojím těch několik posluchačů, kteří volali po pokračování. Oproti prvnímu dílu tomuto setu chybí ta „šťáva“ a dynamika, kterou v sobě mají vinylové desky a nic je dosud nepřekonalo. Každopádně digitální podoba hudby výrazně rozšiřuje možnosti a schopnosti, takže se jedná o (alespoň trochu) důstojné pokračování smíchané převážně z komerčních hitovek, jinglů a znělek předělaných do přijatelné a poslouchatelné podoby.
Co vás tedy čeká? Ze začátku to převážně bouchá, ale po nějakých 20ti minutách si příjdou na své i milovníci rozlámaných amenů, pomalejšího speedcoru (já vím, je zhovadilost do setu použít tracky z mixovaného CD, ale stejnak to většina z vás nepostřehne) a když jsem musel o dost zrychlovat hrající song, abych na ní mohl navázat pomalejší skladbou(!), tak jsem si říkal, že by bylo na čase to ukončit. Snad mi odpustíte závěr, přeci jenom je to také předělávka diskotékové hitovky, která před nějakými 17ti lety okupovala první příčky hitparád. Paradoxní ovšem je, že se i tahle předělávka dostala v hitparádě poměrně vysoko. Ale co už, alespoň jsou na tom krásně vidět(slyšet) ty nekonečné možnosti, které Xwax nabízí :)
DiskkoSmash #2 stahujte na Sety.cz
nebo na stránkách Figury
